Se zřízením libereckého kraje v roce 1949 došlo k přesunům i reorganizaci fotbalových soutěží, nejvyšší soutěží byla opět I. A třída, do níž bylo přijato 14 sokolských oddílů z celého kraje. Náš tým hrál v této soutěži opravdu dobře, po prvním roce měl bilanci 19 vítězství, čtyři remízy a jen tři porážky, což znamenalo 42 bodů a impozantní skóre 114:32. A zajímavé bylo, že po pátém kole dne 16. 9. 1949 se spojili fotbalisté Sokola, Tatry B, ČSD, Včely, SNB a ČKD a vytvořili tak jednooddílovou jednotu s názvem Závodní sokolská jednota Spoza. Dobrá forma fotbalistů se v následujícím roce 1950 ještě zlepšila, českolipští se stali krajskými přeborníky s pětibodovým náskokem před Libercem, když z 22 utkání získali 37 bodů a skóre 78:21. Ještě v tomto roce následovala další změna názvu, Spoza totiž vstoupila 1. 1. 1950 jako jeden celek do Sokola Tatra, která obnovila po dvou letech nepravidelnosti svoji činnost. V jednotě se sedmi oddíly se kopaná stala dominující.
Dobrá forma českolipského krajského přeborníka se ještě více zvýraznila v následujícím roce. Sokol Tatra sice skončil v krajském přeboru na pátém místě (z 10 účastníků) s 19 body a poměrem branek 60:41, ale mnohem důležitější byl nově organizovaný pohár ke stanovení celostátní soutěže v kopané. Naši se dostali do semifinále proti Preciose Jablonec, zápas tehdy v Jablonci sledovalo 7000 diváků, a přes nerozhodný výsledek 1:1 i po prodloužení jsme losem postoupili do finále pro kvalifikaci do ligy. Finále se hrálo 12. 8. 1951 v Liberci opět před 7000 diváky bez branek a los vyzněl pro Koloru. Zápas byl ale svazem anulován a nařízeno finále dvoukolové. Prvé utkání se hrálo před návštěvou 4000 diváků 25. 8. v České Lípě a skončilo 1:1, v Liberci bezbrankovou odvetu sledovalo zase 7000 diváků a rozhodující třetí zápas v Jablonci 3. září se před stejnou návštěvou vyzněl 2:0 pro Koloru. Tím si zajistila postup do kvalifikace. Připomeňme si hráče, kteří tato památná utkání sehráli. Byli to Légl, Vrba, Malý, Sigmund, Kočí, Mach, Musílek, Kimla, Plášil, Šimek, Šedivý, Čihák, Plesar, Ďulík, Jirků, Láska a Příhoda.
V roce 1952 pokračovalo hledání nové organizace fotbalových soutěží, kromě krajského a okresního přeboru se hrála různá utkání podle průmyslových svazů a sektorů, přičemž rozhodnutí o přechodu hráčů do oddílů závodních sokolských jednot na svých pracovištích silně ovlivnilo výkonnost a změnilo sestavy. Sokol Tatra sehrál v krajském přeboru 1952 svých 22 utkání, sedm vítězství a tři remízy znamenaly 17 bodů a při pasivním skóre 43:53 z toho bylo 8. místo. Po minulé vynikající sezóně to byl rozhodně méně úspěšný rok, vysvětlitelný však zmíněným odchodem do závodní sokolské jednoty Železničáři, do níž se včlenila i celá městská sokolská jednota se svými oddíly. Zde se aktivizoval fotbalový oddíl, v roce 1952 vyhrál okresní přebor a po kvalifikaci s Českou Kamenicí, Rumburkem a Tanvaldem postoupil jako druhé českolipské mužstvo do krajského přeboru. Měl velké úspěchy i v sektoru dopravy.
Období roků 1953 - 58 znamená pro obě českolipská mužstva etapu velké rivality při bojích v krajském přeboru, tím spíše, že se hrálo na jednom hřišti - u nádraží - a vždy za velkého zájmu diváků. Obě mužstva hrála už pod novými názvy a to Spartak (od 1. 2. 1953) a Lokomotiva Česká Lípa. V deseti českolipských derby vybojovaných v těchto letech šestkrát zvítězila Lokomotiva, dvakrát Spartak a dvě utkání skončila nerozhodně při poměru 20:11 pro Lokomotivu. Pětiletá rivalita skončila tříkolovým přeborem 1957/58, kdy se přecházelo opět na systém podzim - jaro a krajský přebor se stal kořistí Lokomotivy s 52 body a poměrem branek 84:33. V jarním kole 1958 zvítězila Lokomotiva ve všech mistrovských utkáních doma i na cizích hřištích a postoupila do divize. Spartak skončil na 11. místě a společně se Slavojem Turnov sestoupil do I. B třídy. Následující ročník 1958/59 byl úspěšný, vítězný Spartak získal 32 bodů při skóre 67:32. V této sezóně hrála Lokomotiva v těžké divizní skupině s pražskými celky a skončila na 5. místě. O dobré kopané na hřišti u nádraží svědčí též výkony dorostenců, kteří se poprvé dostali až do ligy. Dorostenecká Lokomotiva zde odehrála jen 18 utkání, z toho tři vítězná a čtyři nerozhodná, ale na utkání s Duklou a Dynamem Praha se dlouho vzpomínalo. Zde je třeba připomenout, že zásluhu na vzestupu kopané v Lokomotivě měl její, dnes již zesnulý, trenér Václav Ježek.
Období rivality Spartaku a Lokomotivy zachycuje už konečný stav vývoje kopané v České Lípě, když roztříštěnost do drobných a malých kolektivů z let 1948 až 1952 (např. Sokol ČKD, pak Spartak 1948, S. SKEP 1948, S. Včela od 1949, Voj. SJ 1949, Sokol Dynamo od 1949, S. ČSSZ od 1951, Sokol ČSAD od 1951 a Sokol Sběrné suroviny od r. 1952), při naprostém nedostatku hřišť neprospívalo lepšímu vývoji kopané v našem městě. Proto došlo 9. listopadu 1955 ke sloučení všech českolipských jednot na dvě největší - Spartak a Lokomotivu, když původní návrh na jedinou - Slovan - neprošel! Na organické sjednocení českolipské tělovýchovné organizace se nedalo čekat dlouho. Vhodná doba dozrála, když se připravovalo nové územní uspořádání a bylo dokončeno začlenění do závodů. Rostla i potřeba nového sportoviště, přičemž akce "Z" ukazovala dobré předpoklady k dokončení výstavby. A kopaná, k níž vzhlíželi její přátelé s nadějí a perspektivou, dávala popud ke sloučení obou jednot, které měly velkou oporu v závodech a podnicích. Za podpory všech orgánů došlo k jednání v posledních měsících roku 1959 a konečně 20. ledna 1960 se konala výroční slučovací schůze, kde byl s paritním zastoupením bývalých jednot zvolen výbor sloučené tělovýchovné jednoty Spojené závody Česká Lípa. Fotbalisté jaro 1960 již hráli pod novým jménem, takže A mužstvo skončilo v divizi na 9. místě s 25 body a B mužstvo v I. A třídě severočeského kraje na 2. místě s 28 body.
V období připravovaného sloučení, na podzim 1959 došlo na ploše stadionu u Ploučnice ke dvěma historickým utkáním na něž nelze zapomenout. Nejprve 16. srpna 1959 sehrál Spartak historické první utkání na ploše stadionu se Slovanem Hrádek n. N. s výsledkem 5:1 (mistrovské utkání I.A třídy) a 29. října 1959 vystoupila poprvé a naposled Lokomotiva Česká Lípa na stadionu v utkání s reprezentanty ČSR, kteří hráli v sestavě: Stacho - Tichý, Popluhár, Novák - Pluskal, Masopust - Pavlovič, Moravčík, Molnár, Kačáni, Dolínský, střídali Schroif, Šafránek, Kvašňák. Trenérem byl Rudolf Vytlačil. Domácí Lokomotiva měla mužstvo: Kočí - Bašta (Dvořák), Mach, Langhans, Srbek (Doubrava), Nagy, Nenáhlo, Votava, Nýdrle, Krejčík, Suchan. Před návštěvou 6000 diváků zvítězili reprezentanti 7:1 čtyřmi brankami Moravčíka, dvěma Pluskala a jednou Pavloviče. Za posílenou Lokomotivu zaznamenal čestný úspěch Votava z pokutového kopu. A pak už zahájili českolipští fotbalisté novou etapu na dostavovaném stadionu pod jménem Spojené závody Česká Lípa, přičemž tento název nesla jednota i fotbal až do roku 1976.
(Podklady zapůjčili pánové Ladislav Kubát, Petr Kotlář, Ladislav Pavlík a Pavel Hradiský, jímž děkuji za spolupráci, stejně tak Jaroslavu Panáčkovi za historii čtyřiceti poválečných let. Ilustrační fotky jsou z archivu klubu).