Květy jsou všechno možné, jen ne jako ostatní kapely. Poměrně obyčejná kombinace kytary, bicích, basy a houslí nevzbuzuje na první pohled zdání jedinečnosti. Ale v momentě, kdy tahle čtyřčlenná mužská partička z Brna začne hrát, se dojem v mžiku rozplyne jako pára v nějaké snové zemi.
V sobotu 23. února zavítaly Květy do českolipského klubu Progres s novou deskou Bílé včely, čerstvě ověnčenou cenou Vinyla za Desku roku. Několik desítek fanoušků znalých nových písní si od začátku koncertu prozpěvovaly se zpěvákem a frontmanem Martinem Evženem Kyšperským. Mezery mezi jednotlivými písněmi vyplňoval neutuchající potlesk a drobné Martinovo filozofování či vzpomínání na pátrání po bydlišti p. Bendy - zakladatele Vesmírných lidí.
Písničky se příjemně řadily za sebou, každá trochu jiná, každá s vlastní duší a příběhem. Některé začínaly pomalu, romanticky, jiné tak, že posluchačům rvaly uši. Příkladem za všechny budiž píseň na přání Marco Polo, o které Martin v rozhovoru pro měsíčník Lípa prohlásil, že ji ostatní členové kapely neradi hrají. Neuvěřitelné kousky předváděl Aleš Pilgr za svou originální sestavou bicích, bubínků, perkusí, xylofonu a podobných věciček. Jeho umění doplnily tklivé tóny houslí Alberta Nováka, vše podbarvené basou Ondry Čecha. Ale především všemu vévodil medový Martinův hlas, jeho zavřené oči a texty… Tulák, My děti ze stanice Bullerbyn, Papoušek noci, A. Kurosawa, Kostra...
Foto: Štěpán Kňákal, video: Jiří Pilský.