Snad až na výjimky teď všichni žijeme Vánoci. Co se týká dárků, tak jsem už počtvrté vyřešil vše po internetu. Žádné strkanice, hezky z domova jsem si porovnal ceny a několika kliky nakoupil. Měl jsem však podobný zážitek, jaký popisuje Josef Chuchma ve svém zápisníku v Mladé frontě Dnes.
Dva týdny po „nákupu“ mi přišlo oznámení, že jeden z výrobků není na skladě. Napsal jsem, že by mě zajímalo, proč ho teda inzerují a jak mi vrátí peníze, když jsem platil rovnou přes internetbanking. Situace mě zase tolik nepřekvapila, nakupování na netu je prostě proto levnější, že nikde vlastně žádné sklady neexistují. A platbu přes web jsem také zvolil kvůli láci. Čekal jsem proto nějaké standardní vysvětlení. Místo toho mi dorazila korespondence vedená mezi několika odděleními virtuálního obchodu - jedna z pracovnic omylem zmáčkla tlačítko odpovědět všem a já tak zjistil, že nejsem zase tak vážený zákazník, jak jsem si původně myslel :o)).
Jinak si Vánoce v rámci možností užívám a různé vánoční trhy navštěvuji jen kvůli nasátí atmosféry, případně kvůli koupi nějaké blbůstky. Včera jsem vyrazil za hranice a čuchnul si k atmosféře v Německu. Nadchl mě Görlitz, kde se blbůstky prodávaly i v interiérech gotické radnice. V řadě krámků jste při vstupu dostali do ruky šálek s čajem či horkým vínem, otevřeny byly všechny kostely a za dvouhodinovou procházku jsem spatřil snad dvacet Betlémů.
V St. Marientalu byly trhy podobné těm v České Lípě, jen kulisa zříceniny středověkého hradu byla vyměněna za zrekonstruovaný barokní klášter. Zaujala mě výstava Betlémů místních obyvatel, kteří je v jednom patře budovy osobně předváděli svým sousedům i náhodným hostům. Opět mě potěšila německá pohostinnost, když mi prodavačka coby cizinci přihodila do pytlíčku o čtyři koblihy více.
Poslední včerejší německou zastávkou bylo městečko Herrnhut, které se proslavilo výrobou tradičních vánočních hvězdic. Také nám teď jedna doma svítí.
Manželka byla pro změnu s dětmi našimi i školními v Krásné Lípě, kde měl probíhat vánoční ekojarmark (inzerovali jsme ho i na našich stránkách). Přijela hrozně zklamaná - pár stánků, z toho jeden s hračkami z Číny a další s ekologickou hrou. Nikde možnost se zahřát svařeným vínem, nasytit se klobáskou. Zkrátka propadák!
Vánoce na hradě v České Lípě měly tradičně pěknou atmosféru, které chybělo asi jen jedno - návštěvníci. Posoudit můžete například zde ve fotožurnálu Jiřího Škrlety.
Hláška týdne
Fotografií bylo v textu dost, takže nyní k dalším rubrikám. Jako hlášku vybírám včerejší komentář Michaela Poláka z MfD, z rubriky K věci.
Jablonec je zbytečně daleko a krade nám talentované fotbalisty. Liberec je zase shluk vesnic, bez kterých by nebyl nic. A že má Cimrmana? Tsss. My zase máme rozhlednu, na kterou nikdo nesmí.
Původně jsem chtěl vybrat nějakou hlášku z knihy Mariana Palla s názvem Zameť mou hruď. Povídky jsou v knížce takové normální, ale Slovníček pojmů, který po straně textu i na konci knihy vysvětluje vcelku běžné pojmy, lechtá bránici neustále. Pojem proletář například autor vysvětluje takto: Jedinec, kterého zajímá pouze prospěch určité skupiny lidí, na rozdíl od kapitalisty, který má rád všechny lidi, protože buď u něho můžou pracovat, nebo nakupovat jeho produkty. Referendum je pro autora připuštěním co největšího počtu občanů neznajících problém za účelem jeho uzákonění.
Žebříček
Konec roku na krku - tzn. měly by se objevit nějaké bilanční žebříčky či nějaká přání. Tak jsem přemýšlel, co by mě v Lípě příští rok příjemně překvapilo, co bych Lípě přál. Takže: Milý Ježíšku ...
1. Dal bych si na stadionu nějaký pěkný koncert. Něco lepšího než Elán. Je mi skoro jedno, co to bude, hlavně něco tvrdšího, co přitáhne aspoň pět tisíc lidí.
2. Mohl by se v Lípě natočit nějaký pěkný Oscarový film, v němž by se mihlo naše náměstí z té strany, kde nemá žádné herny pro hlupáky. Pak by tam byly také šenovské varhany z té strany, kde nemají parkoviště, Holanské rybníky, Bezděz ... uvidíme, třeba duo Rudiš, Ondříček zamíří z Podještědí k nám stejně jako jejich donátor Syner.
3. Jako novinář bych si přál nějakou pěknou kauzičku. Nějakou pěkně velkou rybu v síti, nějaké pěkně velké prasátko, na které se už dost dlouho vaří voda.
4. Přál bych si, aby se ukázalo, že nové divadlo zase nebyl tak stupidní nápad, jak to někdy vypadá. Taky bych si přál, aby se někde uvolnila nějaká ta dotace a vše se postavilo naráz, protože jinak nevěřím, že se to někdy postaví. A když už se teda v centru bude stavět, tak by se to mohlo vzít jedním vrzem se Škroupovým náměstím. To čeká na rekonstrukci už několik let. Když už bude mít Tesárek hotový hotel, nemuselo by se to už protahovat, ne?
5. Taky sport bychom si nějaký zasloužili. Takový, který přitáhne diváky. Ale vůbec mě teď nenapadá, jaký. Už ale závidím Boru i šachovou extraligu.
Já vím, já vím ... ale přece nebudu Ježíškovi psát, že chci nový holicí strojek. A co vy? Co přejete Lípě v novém roce? Můžete hlasovat v anketě i přispívat v diskusi.