Nejprve se zdálo, že koncert pražských kapel Twisted Rod a The Moonshine Howlers v českolipském klubu Progres bude velmi komorní záležitost. Do vyhřátého klubu dorazilo nejprve pouze pár opravdu skalních fanoušků a něco málo těch, kteří byli zvědaví, co dvě poněkud netradiční partičky hudebníků předvedou.
Láska Progresu však byla silnější. Pár minut po začátku koncertu totiž dorazili srdcaři s početnou skupinkou skautíků, kteří koncert pojali jako bojovku. V momentě, kdy se přihasila i pětice skalních fanoušků obou kapel, bylo jasné, že bude o sobotním večeru opravdu veselo.
Koncert zahájila nejdříve početně menší z kapel, skupina Twisted Rod. Při koncertu měl i nezaujatý divák pocit, že se jako mávnutím kouzelného proutku ocitl v sále nějakého kulturního sálu z 50. let, který vypadá jako kulisa pro natáčení Pomády. Pravda, svíjející se publikum nebylo oděno do typicky rock'n'rollového oblečení (i když světlé výjimky se našly) a děvčata nevyhazovala svýma ladnýma nožkama vysoko do vzduchu. Na atmosféře však tyto nezanedbatelné skutečnosti neubraly opravdu nic.
Pak už se nástrojů chopili "Můnšajni" v čele s charizmatickým pravým a nefalšovaným Američanem Brianem. Perfekcionista každým coulem, který před koncertem i po něm neustále s nakrčeným čelem chodil a mumlal, že "to bylo špatný". Zpocené publikum by s ním však jistě nesouhlasilo. Ačkoli neslyšíme jejich písničky z rádií každý den, posluchači se velmi rychle chytli a prozpěvovali si je s nimi. V písni, ve které Brian předal mikrofon svému kolegovi Rafanovi a ve které zpívají, že "pijí whiskey každý den", vzduchem kolovala otevřená flaška Jacka Danielse. Ohnivou vodou se však posilnili jen ti více než 18letí, malí skautíci ve svém energickém tanci opravdu
nepotřebovali povzbuzení navíc.
Vzhledem k tomu, že jsme v Progresu slušně vychovaní a dodržujeme veškeré předpisy, museli jsme kluky po 22. hodině nemilosrdně umlčet. Na ně jsme však nevyzráli.
Vyrvali své nástroje z elektronických zdířek a pokračovali natvrdo unplugged. Místo mikrofonu sloužily Brianovi ruce u pusy, kterým vytvořil improvizovaný amplion, bubeník laskal svůj bubínek štětkami, to, že se navzájem neslyší, členové kapely absolutně neřešili. Všichni si posedali na zem, tleskali do rytmu a nadšeně výskali. Jako by okolo zavanul teplý a suchý vzduch z prérie, kde si farmáři večer sedli na verandy svých farem a ze svého trudného života se vytrhávali právě díky své veselé muzice.
Takže co dodat?? Íííííeeeee-aaaaa!! Ať žijou Ti, co vyjí na měsíc! A sladké tajemství na závěr: kdo tuhle mega pařbu prošvihl, nechť zavítá na jubilejní desátý Všudybud... Partička "Můnšajnů" tam totiž rozhodně nebude chybět!
Foto: Jiří Pilský