Ve středu 18. 3. v 17 hodin se veřejnosti po více než roční přestávce otevře Galerie Jídelna při Vlastivědném muzeu v České Lípě. Výstavní pauza byla způsobena rekonstrukcí střechy kláštera.
V tento den budou zahájeny hned dvě výstavy. V chodbě galerie to bude výstava velkoformátových fotografií žen zemí třetího světa od Lenky Klicperové pod názvem "Úděl africké ženy" a v Galerii Jídelna bude instalována výstava "Nejen Kvidova věc v České Lípě" autorů Soni Třeštíkové a Ladislava Průchy.
Součástí vernisáže bude hudební vystoupení a občerstvení. Účast přislíbila českolipská čajovna TAO.
27 fotografií ukazuje nelehké osudy a postavení žen v různých zemích Afriky. Fotografie tak dokumentují například ženskou obřízku v Keni, životy žen v uprchlických táborech, příběhy žen z oblastí, kde je válka či každodenní boj o přežití.
V mnoha zemích je velmi kruté narodit se jako žena, vedle těžkých životních podmínek jsou ženy navíc spoutány tradicemi, které jim znemožňují každou snahu o lepší život.
„Například v Čadu dívky provdávají za peníze jako druh zboží už v 10 nebo 12 letech. V Keni, pokud se dívka chce vyhnout obřízce, musí utéci, ale její kmen už ji nikdy nevezme zpět, a v Kongu zase znásilněnou ženu často manžel vyžene i s jejich dětmi,“ uvádí příklady autorka výstavy Lenka Klicperová.
Na světě žije v extrémní chudobě zhruba miliarda lidí, přičemž více než polovina z nich jsou ženy. Právě ženy jsou ve většině rozvojových zemích těmi, kdo se stará o obživu, vzdělání a výchovu dětí. Navíc ženy jsou ty, které ve velké většině obdělávají půdu, chodí pro vodu, sbírají dřevo, starají se o domácnost. Úděl ženy je o to těžší, že ve většině zemí třetího světa nejsou ženy považovány za rovnocenné s muži a nemají stejná práva. V mnoha afrických zemích nemají ženy práva vlastnit půdu, mají omezený přístup ke vzdělání a zdravotní péči, jsou prodávány a zneužívány bez možnosti pomoci, nemohou participovat v sociálních a politických institucích apod. Navíc každá třetí žena se za svůj život stane obětí sexuálního násilí.
„Asi nejraději vzpomínám na focení ve vesnici u kmene Samburů, kde jsme s kolegyní natáčely dokument o ženské obřízce. Mezi námi a Samburkami vzniklo zvláštní spojenectví, snad i přátelství. Všechny ženy ve vesnici byly obřezané a žádná z nich by obřízku nepodstoupila dobrovolně, kdyby si mohla vybrat. Jenže je k tomu tlačí starší (muži), kteří lpí na dodržování tradic. Ženy přesto doufají, že se jednou krutou tradici podaří zlomit a obřízku budou dělat třeba jen symbolicky, jako připomínku starých rituálů,“ říká o práci na jednom z témat Lenka Klicperová.
Autorka fotografie pořídila tyto při svých pracovních cestách a pobytech v různých afrických zemích.
Ladislav Průcha dýchá ústy a hraje si
na design, kde respektuje historické souvislosti, výdělek a funkční vtip.
na užité umění, kde hraje si s materiály osobně a jedinečně.
na umění, kde hledá, získává obsah z formy, experimentuje.
s žárovkami, kde přetváří zbytečné, nefunkční, křehké a jiné, v nové, křehčí, obsahové.
na sklo, kde sklo je jedním z hráčů, jež respektuje předurčené a řeže do krve.
Soňa Třeštíková dýchá plynule a soustředí se
na užité umění, kde motá, váže, splétá a odkazuje se na zakořeněné, osvědčené a trvající.
na umění, kde se vyjadřuje kresbou, malbou a nachází automatické, rytmické, systematické.
na syna K. P., kde bojuje, miluje, trápí se, učí se.
na sklo, kde přenáší své lineárně vinoucí se představy do hmotného prostoru.
Ladislav Průcha (1979) a Soňa Třeštíková (1983) dýchají teď oba v Novém Boru, setkali se u profesora Vladimíra Kopeckého, diplomovali u Ronyho Plesla v ateliéru Skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jejich výstavu obrazů a objektů koordinoval dvouletý Kvido P.
Výstava potrvá do 30. dubna 2015.