27. října 2016 bude v novoborském kine promítán v rámci Ozvěn 42. Letní filmové školy v Uherském Hradišti film L.Viscontiho GEPARD
Luchino Visconti di Modrone, hrabě z Lonate Pozzolo,příslušník staré italské šlechty/ mimochodem tomuto milánskému rodu udělil vévodský titul král Václav IV./ ,se narodil 2.11.1906 a zemřel 17.3.1976. Na letošní rok připadají tedy kulatá výročí narození i úmrtí tohoto velikána světového filmu,který za svůj život natočil "jen" 14 celovečerních filmů,ale jakých !!!.
Visconti byl umělecky velmi nadaný.Studoval hru na violoncello, psal,zajímal se o hudbu,ale také trénoval koně. Osudným se mu stalo nejen setkání s pařížskou avantgardou jako s Manem Rayem nebo J.Cocteauem,ale hlavně setkání s režisérem Jeanem Renoirem. Pomáhal mu jako asistent režie při natáčení jeho Výletu do přírody a dalších filmů.
Visconti na Renoira vzpomíná takto : " Můj pobyt ve Francii a poznání člověka jako Renoir mi ukázaly mnoho věcí v pravém světle... Skutečně se mi tenkrát otevřely oči: přicházel jsem z fašistické země,kde se člověk nemohl nic dozvědět,nic číst,kde nemohl mít ani vyhraněné osobní zkušenosti.Když jsem se vrátil do Italie,byl jsem skutečně velice změněný." Od Renoira dostal také k přečtění knihu Jamese M.Caina Pošťák vždycky zvoní dvakrát. Námět Visconti zfilmoval ve svém prvním díle Posedlost/ 1942/ a do hlavní mužské role angažoval mladého Massima Gitottiho,pozdější hvězdu italského filmu,který fyziognomicky připomínal klasické římské sochy.Film ,který neztratil na svých kvalitách i po 74 letech, změnil tvář nejen italské,ale i světové kinematografie. Zarytý odpůrce Mussoliniho a člen IKS kvůli němu ke konci války málem přišel ve vězení o život. Cenzoři film téměř zničili,ale nový styl,který se svými spolupracovníky nazval neorealismem,ten se udolat nepodařilo.
Visconti natočil pak další zásadní dílo italského neorealismu, syrový epos o lidské bídě na motivy knihy Giovanniho Vergy Dům u mišpule.Děj přesadil na Sicilii a vznikl hraný dokument Země se chvěje.
Styl vyprávění typický pro neorealismus pak Visconti opustil a ve svých dalších filmech hledal způsob,jak spojit literární a filmové vyprávění. Inspiraci literaturou,zejména romány Thomase Manna najdeme např.u filmů Rocco a jeho bratři ( Josef a jeho bratři) ,Soumrak bohů ( Buddenbrookovi), Smrt v Benátkách nebo A.Camuse (Cizinec) či Giuseppe Tomasiho di Lampedusy ve filmu
GEPARD ( r.1963)
Tato filmová adaptace je mimořádným uměleckým dílem po všech stránkách. Způsob přenesení literární předlohy na plátno, práce s mizanscénou a herci je skutečně dechberoucí.
Film zachycuje bouřlivá léta 1860-1861,kdy G.Garibaldi s tisícovkou věrných po pádu poslední bourbonské bašty Gaety dobývá Království obojí Sicílie a je vyhlášena sjednocená Italie (4.3.1861), ačkoliv Řím a Benátsko nebyly ještě její součástí. Visconti Lampedusův román adaptoval i z osobních důvodů. V příběhu knížete ze Saliny viděl idealizovanou verzi poměrů ve své aristokratické rodině. Obdivoval Lampedusovu preciznost v práci s historickými prameny i jeho skeptický náhled na v Italii nedotknutelné Risorgimento ( Znovusjednocení).Musíme mít stále na zřeteli,že Visconti byl přesvědčený marxista a salonní komunista ,a tak jeho filmové pojetí lžirevoluce a vznik novodobé "šlechty" složené z povrchních zbohatlíků , je neúprosnější než v literární předloze. Stárnoucí kníže ze Saliny ztělesněný vynikajícím sošným Burtem Lancasterem se snaží vyrovnat s tím,že jeho generace gepardů a lvů odchází a je nahražována generací vlků a hyen. Nikdo neuměl a dle mého soudu ani doposavad neumí tak nádhernými obrazy vyprávět o zániku a zkáze jedné dějinné epochy.Nikdo nedokázal nezachytit atmosféru mizejícího času tak, jako Luchino Visconti.
Závěrečná legendární plesová scéna,kdy kníže tančí s mladičkou Angelicou v podání nádherné Claudie Cardinalové,trvala v jednom sestřihu 48 minut. Kníže ze Saliny prochází jednotlivými sály , stárne před očima a mizí stejně tak,jako celá jeho generace.
Film bude promítán v digitalizované verzi a filmový fanoušek by ho neměl vynechat. 186 minut uplyne jako voda. Na LFŠ jsem zhlédla Viscontiho Ludvíka Bavorského se stopáží 238 minut a ani jedna minuta nebyla prázdá na rozdíl od mnoha filmů,kde už od úvodní scény tušíte,že to nebude to pravé ořechové,diplomaticky řečeno.
Všem,kdo přijdou,přeji krásný filmový zážitek !!
Za FK Nový Bor zve do kina MUDr. Lenka Šepsová